Opět po roce. Ale troufám si říct, že připraven a seznámen víc s tím, co mě čeká. Taky s jinýma ambicema – záměrně jsem si dal jižní trasu 500 Miles (tj. že v půlce skončím), abych prověřil rychlejší tempo, míň věcí v báglech a schopnost to jet víc jako závod, než jako dovolenou (zpětně, resp. po 400ultra, jsem si uvědomoval, že vloni to bylo víc na pohodu – hodně spánku, hodně jídla, průměrné tempo a jízda ve skupině – ne, že by to nebylo náročný.. jen po vyzkoušení svých limitů při květnovém závodě se to posunulo uplně jinam).

Výbava a příprava

Kolo zůstalo stejný – Scott Scale 965 2022 v hliníku, servis to nevidělo za celý rok, resp. vše si dělám doma sám včetně čerstvě vyměněného/upgradovaného ořechu a výměny středu týden před Mílema. Brzdy klasiky čerstvé fialové Galfery, pláště poměrně čerstvé kombo Schwalbe 2.25″ Racing Ray a zadek 2.25″ Racing Ralph, e-bike KMC řětěz. K tomu bikefitting z jara z KOA a k tomu všemu ozkoušený kombo Apidura brašen; jen jsem 2 dny před startem sháněl novou rámovou brašnu, protože se po 4 letech rozbil zip (nemám jí to za zlý).

S přípravou… vždycky by šlo natrnénovat líp. Letos bych se řadil do kategorie „Jak trénuješ na ultra?“ …. „jezdím ultra závody“. Delší vyjížďky byly v podstatě jen 400 ultra a Jeroboam 300, jinak plácání za barákem, pár přespávaček a lehký trenažér v zimě. Ale musím ocenit systematické protahování končetin a těla – buď tím a nebo náhodou jsem neměl běhěm závodu žádný problém s nohama, zádama nebo křečema.

Den 0 – neděle

Stresy jsou pro mě vždycky větší se dostat na start – o to víc letos až do nejzápadějšího místa Čech. Naštěstí s pomocí to hezky vyšlo a autem to poměrně šlo (BTW auto do teď stojí 2 hodiny od Prahy..). Ale jakmile zazní start, můžu se konečně soustředit na šlapání, jídlo, pití, počasí a kde budu spát. Start nastal v neděli ve 3 odpoledne v Hranici, kde se pokračovalo na Trojmezí a pak už obě trasy samostatně.

Zvolil jsem taktiku nezařadit se někam „daleko“ kvůli možným pádům a zašpuntování na Trojmení a ejhle, večer jsem byl asi v TOP 10 a vůbec jsem to nevěděl. Nultý den vedl kolem Aše, Chebu, přes Dyleň a dál. Chtěl jsem to buď táhnout dlouho, nebo non-stop, nicméně rozum zvítězil a šel jsem spát poměrně brzo někdě random v kopci v lese.. ale hezky jsem se vyspal.

Den 1 – pondělí

4 hodiny spánku a přesně při odchodu z místa spánku potkávám borce, co spal ve vesnici před a táhneme to spolu cca 45 km na první benzínku na snídani. Změna restaurací a kaváren za něco rychlejšího byla další strategie pro letošek.. ušetří to fakt hodně času. Dokonce potkáváme (a předjíždíme) borce, co táhli od včera non-stop a tady je možné zhodnotit, jestli je lepší si chvíli pospat a pak valit poměrně bez problému, nebo hnát non-stop a další den se po 30 km dojet (na jejich obranu od té chvíle se mě drželi do CP2 tak či tak, takže je to fakt jedno).

Pak přišel Čerchov, další benzina a pak už de facto začátek Šumavy! V 8 se rozjíždím z večeře a potkávám dalšího borce, co se škrábe na Pancíř… tak se škrábem spolu a utíká to líp. Nahoře foto u dveří, pod kopcem samoobslužný bar s limonádou a za pár km spaní s krásným výhledem (kdyby nebyla noc, žejo). Tady už se začíná formovat skupinka, kterou další dny potkávám přes den a střídáme pozice.

Den 2 – úterý

Rozjezd ranní Šumavou – BOŽÍ! Ač samozřejmě byla zima. Míříme skoro všichni do Kašperek do Coopu na snídani. Tady už je cítít Šumava všude a z mých bikepackingových výletů to tady už začínám dost poznávat – Strážné, Nové Údolí, Schwarzenberský kanál apod.

Všechno bylo krásný – u kanálu dokonce tak 15 km „zadarmo“ z kopce – vynahrazeno stoupáním na Vítkův kámen a následnou „hřebenovkou“ nad Vyšším Brodem. Tohle místo se v SMS závodníků opakovalo často – ne zrovna s lichotivýma poznámkama. Ve Vyšáku jsme dali večeři, protože nás čekalo ještě pár desítkem km a hodně výškových do CP, které je ukryto hodně v lesích a nic moc se tam nedá čekat. Město (navíc vodácké) zase trochu zkazilo feeling samoty.. ten konec jsme jeli už ve třech.. a věřtě, nebo ne – ale zas to byli borci z blízkosti Chrudimi jako vloni. Nicméně v CP spíme (no spíme.. byl tam ruch a horší spánek, než někde zakopenej v lese.. ale i tak díky za servis).

Den 3 – středa

Budík na 3:00. Podle mapy to do Krumlova vypadalo jako kousek, ale umělo to potrápit. Navíc poměrně silný brod přes Vltavu.. Nicméně Krumlov v 7 ráno bez lidí super! Kolem 9. hodiny už snídáme výšlap na Kleť – jezdivý a opět dobře, že tu nejsme v poledne v pařáku. Technický sjezdík taky zaměstnal tělo a hlavu a turistická do Boršova podél vody zas překvapila.

Pak pokračuju dlouho sám až nad Suchdol a k Chlumu u Třeboně, kde dávám večeři a plánuju, kam dál. Je to placka, tak to fičí, ale to se za chvíli změní – na čase je Česká Kanada, kterou znám trochu z Blindura. Nicméně na hrázi rybníku ale zas potkávám známé borce a jedem spolu …. jim se už začínají různě projevovat kolena apod. V noci ještě vtipně potkáváme nějakého „bike hippies“ na dost starym kole zabalenym na víc dní, který urval přehazku a roztrhl řetěz.. tak to tam asi o půlnoci nýtujem a doufáme, že karma nám to vrátí. Spíme v nějakym random přístřešku a déšť se nám naštěstí v noci vyhnul.

Den 4 – čtvrtek

Sice bez deště, ale je vidět, že se nám to vyhlo jen o kousek – užíváme si Českou Kanadu a Landštejn už jen ve dvou – jeden z dvojice už zmírňuje tempo skrz zdravotní problémy. Snídaně krásně vyšla do Slavonic, kde zas berem v místním obchodě co se dá, k tomu zmrzku, kafe, záchod a rychle pryč (už sám). Trasa nás zavedla po hranicích, do Rakouska, k Dyji a taky na vyhlídku – Grázlovu… poměrně hezký pěší výlet, skoro až ferrata.

Hrady, vyhlídky a Vranovská přehrada – tam se mi to už trochu spojuje dohromady.. Podyjí bylo fajn a podle mapy už to vypadalo docela kousek do CP2. Takže strategicky jsem vybral poslední obchod v Šatově a frrr skrz Moravu. Placka, vedro, mouchy a komáři, vinice, pole, rozbité cesty… to si z toho pamatuju. Věřím ale, že to bylo částečně únavou a taky nekonečnýma 50 km před CP a ve skutečnosti je tam krásně.

Nicméně všechno končí (a věřte, že jsem si přál, ať ty nekonečný cesty vedle polí a Dyje skončí) a do CP2 (FINISH 500 Miles) jsem večer dorazil jako 8. závodník v poměrně dobrém fyzickém stavu (jen jsem ztratil kus nářadí z řidítek).

V CP to bylo fajn – sprcha, zázemí, pokec s dobrovolníky. Ráno jsem měl divnej pocit z toho, že spolu-cestující pokračují na trase a já si povezu zadek vlakem domu. Samozřejmě je to trochu líto nepokračovat – ale tohle byl plán a jet Slovensko bych už nestíhal. Navíc jsem chtěl jet rychleji a spát míň a pokračovat dál, možná se víc šetřim.

Ráno jsem se teda se všema rozloučil a vydal se na 8 hodinovou cestu domů (možná horší, než jet na kole) – navíc večer mě hitnul úpal nebo něco takovýho a příjezd domů byl ve znamení objímání záchodové mísy.

Závěr

Chci říct, že porovnávat výkony s někým, kdo po CP2 pokračoval těžším Slovenskem do finishe 1000 Miles nechci. Já mohl spěchat, oni museli šetřit síly. Ale s výkonem jsem spokojen – přesně splnilo cíl jet rychleji, vzít míň věcí, nezastavovat tolik a spát míň. Vydržel bych to tempo dál? Možná… ale musel bych trochu víc spát – což by bylo podpořeno medvědíma zákazama na Slovensku a nutností být od 9 večer do 6 do rána v civilizaci.

Technika vydržela? To jo! Kolo by krásně jelo dál, množství věcí taky bylo adekvátní (a znovu jsem to přehnal s jídlem „na horší časy“ a Edgar a sušený maso zůstalo netknuté).

Co příští rok? NEVIM. Možná už ne Míle, možná kouknout někam za hranice? Každopádně Míle letos a vloni pro mě byl úplně jinej sport (pro info: vloni cca 1650 km za 14 dní; letos 800 km za 4 dny a 8 hodin). Respekt všem, co se na Míle vydají; jedou tak, jak chtějí a třeba i dojedou. Nebo třeba dojedou do finishe 1000 Miles, tam se otočí a jižní trasou jedou zpátky do Čech! Letos se totiž jede ještě výročních 2000 Miles.

Fyzicky OK se cítím až cca 5. den po dojetí (do té doby žaludek na vodě, rozhozené chutě, únava) a na kolo sedám až týden po dojetí. Na druhou stranu už mám oservisované kolo, vidlici (ta to chudák schytala hodně, tak šla do Krabu na repas… protože cca od půlky trasy vlastně už moc netlumila… asi zmizel olej) a napsaný článek. Ale že bych se cítil zpátky v realitě, to nevim.. pořád koukám na večerní SMS, pozice závodníků atak. Tak good luck všem!