Tohle je článek o tom, jak jsem poznal závod 1000 Miles adventure, přihlásil jsem se s vědomím toho, že se nedostanu na startovní listinu… a jak to nakonec dopadlo.
CO TO JE?
Ve zkratce – trasa jeden rok ze západu Čech na nejvýchodnější místo Slovenska (skoro Ukrajina) a druhý rok obráceně (letos přesně z Nové Sedlice až do bramborárny Třeběň, kousek od Chebu). 1000 mil, tedy zhruba 1600 km s převýšením 40000 m (tak říká web). Akce pořádaná Honzou Kopkou – borcem, co jezdí hodně na kole podobné akce.. ale třeba na Aljašce. Víc o závodu tady: https://www.1000miles.cz/
Seznamete se – já jsem ten bezmozek. A skoro si myslim, že bych mohl být i ten kretén.
PROSINEC 2021 – LEDEN 2022
Je prosinec a já Míle znám už pár měsíců (samozřejmě jsem je znal i předtim – ale v tohle období jsem začal hltat videa o minulých ročnících a přišlo mi to celý hrozně cool). Jen abych to objasnil – nikdy jsem neměl rád závody – nepřišlo mi, že bych byl závodník a spíš jsem jezdil na kole pro radost. Navíc mi 1000 Miles přišlo jak z jinýho vesmíru – borci ve videích vypadají namakaně, jezdí 200 km denně, nespí a evidentně mají zkušenosti se závoděním.
No abych to urychlil – mezi Vánoci a Silvestrem jsem byl v Chrudimi a zrovna chroupal výzvu Rapha Festive 500 (de facto ujeď 500 km v těch sračkách v zimě a ve sněhu… na kole). Takže jsem byl tak nějak v MTB náladě a řekl si, že zkusím poslat přihlášku na Míle. Pro info: závod je tak vyhledávaný, že všichni říkají, že je nemožné se tam dostat (asi se málo snažili…). Přihlášku tedy na Silvestra o půlnoci odklikávám se slovy ostatních v hlavě, že „to nejspíš neprojde a nedostanu se“. HM… PROŠLO TO a já se jako 30. přihláška dostávám na severní trasu. Docela úlet, nepočítal jsem s tím 🙂
Mám dojem, že hnedka asi týden nebo dva jsem si začal vybírat nový kolo. Jet to na 17 let starym MTB 26″ asi nedávalo smysl. Takže od 10. ledna mám nový kolo (a od listopadu psa), viz. níže.
JARO 2022
Takže: zbývá asi 6 měsíců do startu. Pořádně se na to připravim a budu trénovat, posilovat core a nohy, když je to tak velká akce. Kéž by! Jako jo, na kole jsem se snažil jezdit do práce a skoro pokaždý, co to šlo. Na jaře jsem udělal pár bikepackingových výletů. Chodil jsem chvíli k fyzio a měl cviky, co bych měl cvičit doma. Ale ve výsledku jsem tomu tolik nedal. Urcitě se dalo být připraven fyzicky mnohem víc.
Moje fyzická příprava navíc obsahovala Zwiftování a indoor 1/2 Everesting. Zwift je super na zimní přípravu – jsou tam tréninkový plány a člověka to baví. Ne že bych si myslel, že budu potřebovat výbušnost, rychlost apod. – spíš si jednoduše řečeno potřebuješ osedět zadek a strávit na kole co nejvíc času. Vtipně pak 1/2 Everesting byl skoro stejné převýšení jako nejtěžší den na Mílích (ale tam jedeš venku, v terénu apod.).
A proč tak striktně rozlišuju FYZICKOU a PSYCHICKOU přípravu? Protože si myslim, že psychická je pro takový závod důležitější. Vlastně ani nemám rád označení závod… s nikym tam nezávodíš (zhruba tak sám se sebou). Jasně, profíci jedou hranu.. ale hobby jezdci nemůžou závodit (jet rychle) 14 dní v kuse. Proto si myslim, že spíš hraje roli jak jsi odolnej, umíš přežít drsný situace, umíš být v nepohodlí, umíš být sám apod. A tam si třeba myslim, že mám navrch. Moje výlety do hor: za deště, brodění ve sněhu, celý víkendy sám, občas ve velký únavě; zkušenosti ze skautingu; Iceland na gravelu, bikepacking do Jeseniků na Silvestra… To všechno mě kvalifikovalo (podle mě) na start 1000 Miles adventure. Ze srandy jsem říkal, že místo jízdy na kole trénuju ten zbytek.. a trochu si za tim stojim. OK, nemůžeš se postavit na start s najetými 100 km za rok – ale zároveň nemusíš být závoďák s tisíci deseti.
Ještě taková „jiná příprava„, jo? Jak jsem říkal, je to hlavně o hlavě. Já si ještě do telefonu připravil pát textů, který využiju, když „bude nejhůř“ – Příručka vzdávání; Moji motivaci, proč dojet 1000 miles a taky checklist úkonů na checkpointy (teď jsem asi prozradil svoje tajný zbraně.. 😁) První dvě reflektovaly únavu, psychickou nechuť jet dál a měly pomoct, kdyby se tak stalo. Třetí jsem myslel, že budu potřebovat, až dojedu totálně rozstřílenej do CP a nebudu vědět, ani jak se jmenuju.. tak abych nezapoměl něco oservisovat na kole apod. Nic z toho nakonec nebylo potřeba a já si to šetřim na další/těžší chvíle. K tomu jsem měl dva playlisty – KLIDNĚJŠÍ a ŽIVĚJŠÍ. Názvy jsou vypovídající (ale prozradim, ze jsem na Mílích poslouchal tak míň, než hodinu celkem).
TECHNICKÁ PŘÍPRAVA
Vedle fyzický a psychický přípravy musí být člověk ready taky na opravu kola, na noční jízdu, spaní venku a další nástrahy. Měl jsem asi zkušenosti z Islandu (články tady na webu), kde jsem balil gravel bike brašnama a vybavením na 10 dní jízdy. Stejný setup – Apidura beznosičové brašny (podsedlová velká, řidítkova velká, rámová menší a malá na svačiny nahoru na rám).
- upgradoval jsem BRZDY – na trati je 40000 m převýšení (a tipuju, že to nebude jen do kopce), takže kvalitní brzdy (aby zvládly hmotnosti moji a kola) jsou nutné … u mě upgrade kotoučů na Galfery a destiček na Galfery z edice e-bike
- nahodil jsem KMC e-bike řetěz (zase… má odjet 1600 km a nechceš řešit zbytečné problémy)
- držáky košíků na bidony jsem musel předělat – chtěl jsem vézt 4 kusy.. takže jsem to hodil i na vidlici (příště bych na vidli hodil „hlubší“ košíky.. teď jsem lahve zepředu v technických sjezdech ztrácel)
- pláště jsem hodil lepší než z výroby – Schwalbe s větším protectem ze stran a s větším drapákem (kdyby bylo bahno žejo) … na úkor trochu větší hmotnosti
- gripy jsem nahodil víc ergonomický – držíš to (řidítka) v ruce 12-14 hodin denně
- koupil jsem nový tretry – takový, ve kterým můžeš i nějak rozumně chodit pěšky
Zbytek jsem si zabalil tak nějak normálně. Spaní = lehký péřový spacák Warmpeace Viking 300 (přemýšlím o nějakym malym syntetickym na takový akce – dostává dost zabrat), karimatka/alumatka (chtěl jsem ušetřit hmotnost a vzal místo nafukovačky; CHYBA), žďárák. Oblečení = péřovka, 2 dresy, 1 kratasy na kolo, převlečné nepromokavé kalhoty (nevyužito), návleky na nohy i ruce, silnějsí merino triko s dlouhym, 3 ponožky, trenky (nevyužito…), kraťasy/plavky, čepička pod helmu, rukavice dlouhé i krátké, tunel, Tilak gore-tex slabá větrovka (nad zlato).
Zbytek už byla jen povinná výbava, elektronika (GPS, powerbanka, baterky, kabely, čelovka) a jídlo/supplementy, hygiena (nechci psát, že nevyužito.. 😅 ale sluneční krém byla fakt zbytečnost) a nářadí/díly na kolo.
TECHNIKA
Pár kousků z techniky si dovolím popsat. GPS jsem nikdy nepoužíval (většinou jsem čuměl do telefonu do mapy.cz). Ale kvůli tomu, že to je závod „po čáře“ (tj. jedeš podle přesně daný trasy), koukání do telefonu (navíc v dešti apod.) jsem si neuměl představit. Proto jsem pořídil Garmin Etrex 32X – stařičkou navigaci na AA baterky a ovládanou tlačítky (to si myslim, že je dost důležitý – baterky koupíš všude, nemusíš dobíjet a můžeš ovládat i v dešti).
Čelovka je důležitá, pokud chceš jet v noci (dá se asi odjet jen za dne.. jen ztratíš dost času na možný přesun). Po researchu jsem zvolil Lucifer L (https://luciferlights.net/cs/celovka-lucifer-l) s velkým AKU packem – řeknu vám, že v noci vidíte jako ve dne, tak to výrazně ulehčuje přesun za tmy.
Nářadí na kolo a náhradní díly jsem možná trochu přestřelil.. ale ocenil jsem to. Od samozřejmě komplet nářadí na opravu, náhradni 2 nebo 3 duše, spojky na řetěz po náhradní lanko, destičky a patku přehazky. Jistota je jistota. Navíc jsem většinu z toho využil… přehazku jsem naštěstí neurval.
JÍDLO A SUPLEMENTY
S jídlem jsem to přehnal. Na start jsem tahal toasty, bagety, hromadu tyčinek apod., jak kdybych byl v totální divočině (asi bych s tím vydržel nonstop tak 4 dny, nepřeháním). To bylo ale moc, navíc jsem na to neměl chuť – jedli jsme normální teplé jídlo v hospodách apod. Takže to trvalo pár dní, než jsem se toho zbavil (pak jsem i něco rozdával nebo vyhazoval).
Co si naopak myslím, že se vyplatí jsou suplementy/doplňky, na které jste zvyklí (a po cestě těžko seženete). Za mě například hodně hořčíku (jak tablety, tak ampule), BCAA ampule, nějaké nakopávače, když usínáš a nechceš, proteinové tyčinky apod. Dovolím si přidat ještě tablety na čištění vody. Poslední co chceš je srajda počas jízdy (ale vlastně většine pramenům po cestě jsem věřil).
ODJEZD
Uteklo to jako nic. Kolo je snad připravený, balíčky poslaný na chekpointy. Já už víc nenatrénuju. A co nemám, to nepotřebuju (kromě povinné výbavy, tak hrozí diskvalifikace). Výhoda i nevýhoda startu společného vlaku ze Smíchova – mám to sice blízko, ale zároveň musím tahat kartony na zabalení kola apod.
Na nádraží je vidět, že borci se už znají a jeli to evidentně častěji. Já zatím opodál, lehce nervózní a přede mnou asi 12 hodin cesta vlakem a pak k tomu ještě 2 hodiny busem na START. V kupé potkávám další borce (a borkyně nastoupila v Ostravě) a tvoříme partu – alespoň na cestu vlakem. Většina z nás jsou nováčci, jen jeden to jel už víckrát. Tak si vyměňujeme pocity, strategie, rady a tipy. Spánek nebyl nic moc.. ale probouzíme se na Slovensku a to je důležitý.
