Minule jsme skončili příjezdem vlaku na Slovensko. Nevyspalí, unavení (evidentně dobrý start závodu) – nicméně seznámení s pár dalšími závodníky, takže už to celé není tak „neznámé“. Máme nahodit kola do dodávek (asi 130 kol do 3 dodávek.. #sorrynotsorry bylo jasny, ze se to nevejde) a vypravit se do Nové Sedlice (nejvýchodnější vesnice na Slovensku… pak už jen UA). Kola se nevešly (hm…) a moje bylo samozřejmě ve druhé várce, takže přijelo jen asi 90 minut před startem. Trochu stresy – ještě pořešit oběd, registraci, všechno na kolo připevnit, sehnat vodu, vše zkontrolovat. No a pak už jen předzávodní rozprava od Honzy Kopky, podepsat, vyfotit pod obloukem a fičíme.

Den 0, neděle 3.7.2022
15:00 nastoupení pod obloukem, cca 300 závodníků (největší část MTB, pak koloběžky a pak pěšáci)… SEVER a JIH. Pro mě neznámo. Atmoška hezká – prvotní 12 km sjezd po asfaltu s fanouškama, v balíku a pro mě závodní poprvý. Pak už se to rozsekalo – ať na seveřany a jižany.. taky podle rychlosti a vůle jet. De facto jsem jsem jel tak 70 km sám a pořád s někým – prostě všichni měli podobné tempo. Úseky byly sjízdné, občas ne. Důležitý asi bylo neutavit se hned prvni den – ikdyž startovní emoce a chuť dojet co nejdál (ideálně na první pomyslný checkpoint – chatu Hrešná) prostě způsobily, že tempo bylo rychlejší a jeli jsme až do půlnoci.

Po cestě dva velký brody. Ale nic, co by nešlo přebrodit.. jen tam ztrácíte nějaký čas. U studánky se staly dvě zajímavý věci – někdo mi dovezl bidon, který jsem ztratil nejspíš ve sjezdu tak 60 km zpátky (systém na vodu sice super.. ale brutální sjezdy to moc nedávalo). A taky jsem potkal Honzu – borce, ze kterýho večer vypadlo, že bydlí asi 6 km od Chrudimi, mého rodného města (takže skoro sousedi). 118 km, 1640 m up.

Den 1, pondělí 4.7.2022
Vstávačka ve 4 bolí (když jsme šli spát kolem 1:00). Na chatu Hrešná jsme dorazili nějak na oběd a zázemí potěšilo. Jedem dál – kopce nahoru/dolů. Sjezd k vodní nádrži a cesta do Margecan. No bylo to hezký – ale bylo VEDRO. Doplňujem živiny i tekutiny a z Margecan nás čeká poměrně brutální stoupák nahoru. Jasně, pak si to vynahrazujem sjezdíkem a krásnou slovenskou dolinou (zatím bez medvědů).
Strategicky volíme útočiště společně s dobrým jídlem, pitím a zábavou (alespoň podle té párty vedle) – prostě spíme na terase restaurace v Poráčské dolině. 114 km, 2850 m up.
Den 2, úterý 5.7.2022
Na Spišskou Novou Ves budu vzpomínat v dobrym – dali jsme si tam totiž brutální snídani. Na podobný akci musíš řešit jídlo dost (nesmí „ti dojít“) … no a my (alespoň já) ho řešili fakt dost. Závoďáci si to samozřejmě nemůžou dovolit.. ale my jsme kávu, raňajky a dortík nemohli vynechat. Po zbytek dne nás provázely výhledy na Tatry (primárně ty Vysoké). Hrabušice, skoro Poprad, Čierny Váh (a tam poměrně legendární schody… ještě, že mám natrénováno z Dlouhých Strání…).

No a pak začalo brutálně pršet a nemělo přestat celou noc. Takže pizza v Liptovském Hrádku a vybrání campu u řeku byla super varianta. Chatka a spaní v suchu. 111 km, 2330 m up.
Den 3, středa 6.7.2022
Voila, neprší. A je hezky. Snídaně u obchodu, kde nám paní udělala kafe a kočka (prostě kočka, která loudila snídani). Další výhledy na Tatry, tentokrát na moje oblíbené Západní – Roháče. A taky ten den první hřebínek (ze tří podle mapy).


Druhý hřebínek, pizza na oběd a naposled kalkulování, jak zvládneme Krížnu – nejvyšší bod trasy (1574 mnm). Je nějak odpoledne, pod kopec je to asi 16 km a pak hlavně 1000 výškových nahoru. No a když jste nahoře, tak zas musíte rychle dolu, protože bude noc a nic tam neni (kromě jedný chaty pod vrcholem). Všichni říkali, jaký je Krížna peklo – jasně.. je to do kopce. Nevim teda, jestli za to mohl ten RedBull, nanuk a Cola dole pod kopcem.. ale měl jsem dojem, že jsem ten kopec vyběhl a vlastně se moc neunavil. Navíc bylo takhle krásně.. takže to jsem si fakt užíval!

Jak řikám – z vrcholu rychle dolu. Krásný zjazdíky a prostě to, co jsme si vyšlápli zas sjíždíme. Kromě toho nepredikovatelnýho (jasně, je to v mapě) hřebínku před Turčianskýma Teplicema. O to lepší západ slunce a poměrně dobré načasování příjezdu do civilizace. Koliba, jídlo, pití, ostatní Mílaři a hledání ubytování (v lázeňském městě se nám v parku spát nechtělo). 112 km, 3100 m up.
Den 4, čtvrtek 7.7.2022
Den 4 ve znamení vysněného dojezdu do CP1 a tím konce slovenských hor. Ve zkratce – ač krátká vzdálenost, tak terén a cesty velmi (velmi velmi) výživné. Trochu nám do toho zapršelo a navíc je natrasováno turistickýma cestama, kde podle mě ani lidi nechodí.
Ale sranda byla, to jo.. jen jsme se viděli ten večer až na hranicích s ČR nebo dokonce v první vesnici v ČR. Ne v CP1 (prostě to nejelo). Ale dojezd do CP1 (po brodu Váhu) byl hezký – podpora, Bernard, jídlo, lidi… 102 km, 2550 m up.
Den 5, pátek 8.7.2022
Přejezd hranic, Javorník, první česká vesnice a obchod, který zase musel čelit náporu hladových Mílařů. No a pak … Vizovice – zeptej se Mílařů ze startovního pole, kteří jeli v podobný čas a uvidíš reakce. Bahno, kola se netočí, nedá se jít, krok dopředu, dva zpátky. A já bych si k tomu subjektivně dovolil přidat ne moc „samotářskou“ atmosféru ve městě, protože probíhal Masters of Rock (údajně největší podobná akce v Evropě). Tak rychle pryč.
Naštěstí po výjezdu z města jak přestalo pršet, tak jsme našli chalupu a její zápraží prohlásili za své (alespoň na tu noc). 65 km, 2000 m up – hezky vidíte fakt málo kilometrů..

Den 6, sobota 9.7.2022
Ten den se to už vylepšilo – postupně se totiž už dalo jet a bahno mizelo. Takže jedem. Terén se mění víc v silničky a zpěvněné cesty. Na jedné z nich obrovský název „Fandíme Mílařům!“. Další podpora je od žiletkáře, který nás předjíždí v kopci a asi poznal co jsme, když jsme celí špinaví a pohybujem se tempem 10 kmph. Podpory bylo dost a jeli jsme do kraje, kde jsem to vůbec neznal.. abychom mohli do Jeseníků z jihu.


Kružberk, Slezská Harta.. dvě vodní plochy poblíž. A taky dojezd po tmě do přístřešku. Je na tom hezký, že můžeš jet celý den skoro sám, ale večer se stejně sjedete na jednom místě. Jo jinak je brutální zima – Jeseníky už jsou cítit. 133 km, 2850 m up.

Den 7, neděle 10.7.2022
Vstáváme v 5 a chceme trochu natáhnout den. Nápad dobrý.. jen chytám první defekt, tak mě to trochu zdržuje. Na druhou stranu mě nabíjí fakt, že jedem do Jeseníků.. a taky, že budem v půlce.. v CP2. Stoupačka na Alfrédku, cesta pod Ztracenýma kamenama.. konečně to tam znám. A musim říct, že mi to pomáhá. Užívám si to.. ikdyž zas trochu prší a 17 km sjezd z Dlouhých Strání asi bude trochu studený.

Kafe v Koutech a po promrznutí nás „naštěstí“ čekal ještě jeden hřebínek – poměrně nečekaný. CP2 bylo tak blízko a tak daleko. Ne, kecám. Dojeli jsme docela brzo, dali si jídlo (jídla), pití, oservisovali kola i sebe a prostě šli spát. 90 km, 2150 m up.

POCITY
- určitě nemyslím na to, že bych měl vzdávat nebo končit v CP2.. status bych sice měl (a pokud vzdám potom, nemám zdánlivé „nic“)
- fyzicky i psychicky jsem dost OK
- Jeseníky miluju a představa Rychlebek, Králičáku a všech pohoří na severní trase je skvostná!
- 1 defekt.. celkově kolo zvládá fakt dobře – jen jsem v CP2 vyměnil destičky