400 ultra – název je asi všeříkající. 400 je počet kilometrů a to „ultra“ vůbec nevím, proč tam je 🙂 Z hecu (popravdě nevím pořádně proč – možná proto, že to jezdí kolega z Mílí z loňska) jsem se někdy na konci roku přihlásil na tuhle akce. Takový to: pořád je dost času, nejezdíš, bude to fajn.. to mi vydrželo až do března – ale jakmile se přehoupne měsíc do závodu, člověk začne přemýšlet, co to vlastně znamená.. a proč jede nejtěžší věc sezony hned v květnu!

Přípravy a předsevzetí

Dost ale brblání. Letos (po první zkušenosti se „závodem“ vloni) jsem se připravoval asi trochu víc. Jakože trenažér v zimě, výjezdy na biku venku od brzkého jara, pár akcí venku, snada přejet trasu Moravia Divide na Velikonoce a možná celkově naježděno víc, než vloni touhle dobou. Ale pořád nejsem spokojenej – jezdit by se dalo víc, cvičit taky, …

Opět bych rozdělil přípravu na technickou, fyzickou a psychickou.

Na té technické jsem si prostě dal kolo do kupy (doma, neholduju servisům), nahodil nový pláště, řežez, desky a dokonce šel trochu do risku a 3 dny před startem šel do KOA na bikefitting (spoiler – nedělaly se velký změny, tak to bylo super a závod jsem odjel v komfortu). Jeden z mých cílů bylo brát míň věcí – vždycky jsem byl víc na straně být připraven na vše, mít jídlo na 3 dny, komfort apod. Ale prostě je to váha navíc, takže moje redukovaná výbava (ale pořád poměrně kompetní) vypadala: 2 bidony (Posedla), přední malá brašna na řidítka se svačinou a pohotovostní náhradní čepicí, rukavicema, tunelem, brýlema, supplementama a vším „po ruce“; rámová brašna s nářadím, pumpou, powerbankou, čelovkou a akumulátorem, mini lékárničkou; no a nakonec podsedlová brašna, kterou jsem zmenšil na 1/3 velikost, protože tam byl jen spacáček, trocha oblečení včetně návleků na nohy, bundy, trička a další svačiny (to řikám, moc jídla!).

S množstvím věcí a váhou jsem spokojen – příště lze jít ještě víc do risku a nebrat možná věci, který do sebe nikdy nenasoukám (jako třeba sušený maso..).

Fyzická příprava – jak řikám… jezdil jsem, ale mohlo to být lepší. Před startem jsem měl namotaných asi 1800 km a v životě jsem neujel za den víc než 1) 200 km na MTB po rovině, 2) 170 km a cca 5000 výškových na JES300 vloni. Takže představa 400 km a 9000 m nastoupáno mě popravdě pár dní před závodem poměrně dost stresovala.

No a psychická příprava – jo, zase jsem si udělal „příručků vzdávání“ a zase jsem ji nepotřeboval. Těšil jsem se totiž na to, jak při závodě je člověk hnán okolnostmi a na takový věci vůbec nemyslí (porovnávám to s tim, když jedem sám „jen tak“ a skončil je tak jednoduchý). No a hudbu jsem poslouchal všeho všudy tak 2 hodiny z trasy.

Start

Startuje se v pátek ve 12 kousek od Dvora Králové nad Labem. Já byl přiznávám fakt ve stresu a den předem mě to fakt nebavilo – ukončit všechno v práci, sbalit se, přejet z Prahy, odevzdat psa, zbalit znovu a jet na start. Dost se se těšil na startovní výstřel! Ač jsem byl hodně ve stresu – nic takovýho jsem nejel, všude zas samí borci atak. Nicméně ve 12:00 START! Atmosféra jízdy ve skupině, projíždění vesnicí a pak už šup na pole a do lesů. Jako vždycky se jede poměrně rychle, ač nás čeká ještě 390 km 🙂

Černý důl – Strážné – Špindl. Jasně, do kopce, z kopce.. ale hezký. Všude to jede, výškový metry se sbírají a já jdu ve Špindlu na kafe – teda dobrat vodu v kavárně. Protože ta sjezdovka nahoru za Špindlem stojí za to… ale alespoň to má člověk rychle za sebou. Pak už jen Dvoračky (taky do kopce nečekaně), Harrachova, podél Jizery a do Jizerek! To to utíká, co?

V Jizerkách dobrá atmosféra, pocitově tak 4 stupně Celsia a mlha.. Divim se ale, jak mi to hezky šlape – skippuju hospodu v Jizerkách, kde skoro všichni staví a já se oblíkám až na hřebenu, kde s párem turistů diskutujeme oněch 130 lidí, co dobrovolně jede těch 400 km. Já to chápu, oni moc ne.

Singltrek pod Smrkem krásně za světla a pak se vyškrábat do Oldřichovského sedla do poslední otevřené hospody na dlouhou dobu a noc. Pak zas dolu a po žlutý nahoru… spíš turistická cesta 🙂

Pak chvíli trasa kopírovala severní trasu 1000 miles, co jsem jel vloni (což docela často), takže jsem poznával větrné elektrárny před Hrádkem nad Nisou a zas to bylo hezký! Ač už cca lehce před půlnocí. Pak jsem si řekl, že by bylo dobrý přejet Hvozd, když o tom všichni mluví (ve špatnym).. no – takže kolo vydrápeš nahoru a co hůř – i dolu. Ale co! Bylo to hezký a jsem rád, že jsem to šel v noci – alespoň toho je míň vidět.

Pak teda Lužický hory, kde to balim na Stožeckém sedle asi ve 3:30 v noci po 170 km a 4500 m převýšení. Taková hezká projíždka by si člověk řekl. Zkusil jsem si lehnout na chvíli… pamatujete na cíl mít míň věcí? Trochu jsem to přehnal se spaním – nevyzkoušený spacák a místo karimatky izotermická folie z lékárničky. Takhle zpětně ten spánek možná neměl žádný vliv. Chyba!

Před 6 se budím, v noci mě přejelo pár desítek lidí (ti, co jeli nonstop) a já s ranním oparem valim až v podstatě do Českosaska a do Hřenska. Krajina krásná a když vyjde sluníčko, tak totálně za odměnu. Chtěl jsem na tomhle tripu zažít východ slunce (to bohužel dneska ne) – ale tohle to trochu vyrovnalo. Spálená krajina kolem Hřenska má svoje..

Z Hřenska nahoru, kde jsem měl vyhlídnutý obchod, takže v 8 ráno super načasování včetně kávičky, koláče a další energie. A pokud je nějaký místo kolem Děčína fakt hezký, tak tahle vyhlídka, kterou jsme (stejně jako na Mílích) nemohli minout.

Na 235. km je CP (checkpoint) a bylo příjemné tak zastavit a pokecat. Polívka, chleba se sádlem, Kofola, koláč a jede se dál. V Kravařích jsem si připoměl Závod tří vrchů a taky to, že tam jsou divný lidi (sorry). Kokořínsko bylo krásný (kromě výjezdu na Housku, tak jsem měl trochu krizi)!

V Nosálově bylo podle mýho itineráře bistro.. a taky, že jo! Posilněn klobásou, sýrem a pitím si už plánuju, že to prostě chci dojet v kuse – nojo, jenže to je ještě cca 105 km a při průměrný rychlosti to bude tak 8-10 hodin jízdy. A to je 7 večer.

Pod Bezdězem ale chytám druhý dech … ehm, spíš proto, že můj zadek už je v dost špatnym stavu a já si nemůžu skoro sednout na sedlou a šlapu ve stoje; a dupu a dupu a předjíždim poměrně dost lidí. Ze sedla jedu střídavě tak 20-30 km a evidentně bylo lepší nad tim přemýšlet víc, protože pořád i po odečtení 30 km zbývá fakt dost. Průjezd městem nemám moc rád, takže Mnichovo Hradiště jsem si neužil, ani pár kilometrů potom.

Cca 50 km před cílem už si člověk říká, že to je fakt za pár.. 35 km před cílem se ale názor změnil na to, že to je nekonečný. Trasa i na posledních kilometrech je namotaná tak, že nenechá nic zadarmo. Já těch cca posledních 35 km jedu s borcem a je fajn, že ve dvou to utíká líp – člověk si povídá, nadává spolu atak. Já se přistihl ale, že i po těch 390 km vyjíždim kopce, který bych normálně šel.. snad mi to vydrží i na dále! Před 4 ráno (neděle) už se skoro rozednívá a my do cíle přijíždíme ve 4:10 místního času. Únava je spíš z nedostatku spánku, že by mě něco extra bolelo, to naštěstí ne.

Dostáváme finisherskou medaily, dáváme sprchu a guláš a zkouším v autě alespoň na pár hodin usnout – to taky moc nejde.. ráno to na parkovišti vypadá jako po apokalypse – většina lidí, co dojela v noci jsou trochu mimo, přeležený z auta a pomalu se balí pryč. Ještě potkám pár závodníků, co dojíždí do cíle a taky mizim.

Konec a co dál?

Tak jaký to bylo? Jsem rád, že jsem trochu posunul hranice s množstvím věcí na kole (ač je tam pořád, co zlepšovat). Jsem hodně rád a jsem převkapený, že za 40 hodin mi stačilo cca 2 hodiny spánku – toho jsem se bál nejvíc (a to ještě otázka, jestli nebylo lepší jet). Jsem rád, že kolo i já fyzicky přežilo. Jsem překvapenej, že jsem mohl posledních 100 km střídavě ušlapat ze sedla a skoro bych subjektivně řekl, že rychleji, než na prvních 3/4 trasy (jak se říká.. když nemůžeš, přidej) a že si skoro myslim, že fyzicky bych po těch 400 km/9000 m s pár hodinama spánku mohl jet v klidu dál.

Strava to ukázala takhle. Poměrně brutální čísla.

A já už se těším na 1000 miles letos – ikdyž asi pojedu 500 miles a možná v podobném duchu, jako tuhle akcičku.. Možná k tomu v červnu Kolovna Jerobeam na Králičáků, k tomu jistě JES300 apod. Prostě tam cítím ještě prostor na zlepšení – míň spát, míň tahat věcí, líp plánovat itinerář apod.