Závod tří vrchů. Extrémní závod dvojic. Absolvoval jsem ho už dvakrát, ale letos to bylo konečně „extrémní“.
Lokalita závodu byla pro nás letos velmi příjemná – základna se totiž nacházela v Borové u Poličky, v místě, kde to relativně dobře známe. Vysočinu mám poměrně prochozenou. Na minulé ročníky se mi dařilo trénovat alespoň trochu – běhání několik měsíců předem, příprava na kole. Letos se mě držela nějaká divná nemoc až týden před závodem. Poslední aktivita, která by se dala nazvat tréninková“, byla K9 (9 kopců kolem Chrudimky), tedy cyklistický závod. Jinak jsem nezvládal běhat ani jinak trénovat. Maximálně jsem si pročetl pořádně mapu předem.
Závod odstartoval v 5 ráno, jak je už zvykem. První kóta asi 6 km daleko. Během cesty se už rozednilo. Proběhlo pár stanovišť – nijak extrémně náročně. Dokonce i na lezení jsme dosáhli velkého bodového zisku. Když naše cesta měla pokračovat na Velké Dářko, tušili jsme, že to bude ještě pěkná dálka. Ale došli jsme až k Herálci, kde jsme asi hodinu kroužili na rybníce na kánoích a „vařili guláš“. Během cesty (už za tmy) jsem cítil dost velkou únavu a to, že nejsem úplně v pohodě. Neměl jsem nějak odkud čerpat energii a přišlo mi, že každou chvíli omdlím. Chleba se začal lámat až po lodích. Když bylo vidět, že do cíle to je ještě minimálně 25 km, zmohlo mě to. Věděl jsem, že tolik už nedám a když jo, dorazíme hodně pozdě v noci. Proto jsme předčasně ukončili a osobně jsem si vzal několik rad do dalších ročníků. Věřím, že na příští rok budu trénovat víc a systematicky.
Po dvou posledních ročnících to byl konečně extrémní závod. Naše trasa zde: http://mapy.cz/s/mqu4. Celkem 55 km, 1360 m převýšení, cca 12 hodin na trati.
