Na CP2 v Jeseníkách proběhl refresh těla i stroje – snědli jsme, co šlo; vyčistili a namazali kola, vyměnili destičky a dokonce jsme i vyprali! Na CP2 příjemná atmosféra, mám dojem, že se tam na noc mohlo sejít tak 8 závodníků – jiní jeli ihned dál. Dobře jim tak..
Den 8, pondělí 11.7.2022
Dáváme budík na 4:00, ať si vykompenzujeme to, že jsme na CP už od 6 od večera. Nejvetší respekt má za mě asi borec, co dojel zhruba ve 4:30 na CP (kdy jsme my de facto skoro odjízděli) a bylo vidět, že toho má dost. Říkal, že to táhnul non-stop před Dlouhý stráně apod. v noci a chtěl dojet sem – končí na 500 miles.
No nic.. my jedem dál. A to sice na moje nejvíc očekávané/oblíbené úseky ať už v Jeseníkách, částečně Rychlebách (Smrk), Králičáku. A vlastně celkově jsem se na druhou půlku asi těšil víc, protože to znám.. a vím, jak je to hezký a co čekat (ne, že by Slovensko bylo špatný). Takže Smrk, Brousek, hřebínek k Paprsku (ten už jsem jednou jel na kole.. v 20 cm sněhu), ukrytý trail v lese pod Kladské sedlo a pak kolem Návrší a pod hřebenem Sušiny nad Dolní Moravu.
Pod Klepáčem a sjezd do Prostřední Lipky, kde i přes malou vybavenost obce nacházíme obchod, tak má paní za pultem alespoň co dělat. Pokračujem a de facto už vjíždíme do Orlických hor. V Českých Petrovicích se snažíme stíhat poslední hospodu na jídlo a nakonec musíme vyprosit zbytky guláše v hospodě po zavíračce. Kdybycho pokračovali o trochu dál, čekalo by nás překvapení..
Náš cíl na spaní byl ale altán u Haničky. Rozdělali jsme oheň, usušili, vyspali se pod střechou. A slovák, kterému jsme vždycky ujížděli nás večer zas nekompromisně dojel. 122 km, 3000 m up.
Den 9, úterý 12.7.2022
Jako rozcvička výšlap na Anenský Vrch, Velkou Deštnou a celý hřeben na Šerlich. Já potřebuju pořádnou snídani, bez jídla mi to fakt nejede. Snídaně to hodně vylepšila a my pokračovali do Polska a na Broumov.
Ty polský přejezdy byly většinou relativně dlouhý a náročný.. nebo nudný. Tenhle vedl přes Gory Stolowe, tak to bylo vlastně moc hezký. Přejezdem hranic začalo užívání skalek a cest v Broumově a Teplických skalách. To bylo něco – přes stezky, kudy se jezdí MTB Trilogy – my to sice tlačili, protože bychom se asi rozsekali.. ale bylo to moc hezký!
Další Polsko za Adršpachem… to bylo pekelný – ač hezká.. ale hodne náročná hraniční stezka po vrcholcích skal, brutální kopec, které jsou problém i tlačit dolů nebo nahoru a postupné stmívání. Já si tam na chvíli potřeboval zastavit a sundat oblečení.. a najednou jsem měl skupinku borců daleko před sebou a naopak hřeben z nížiny k Žacléři před sebou. Nakonec jsem je dojel a chytil druhý dech.. a chtěli to tlačit až na přístřešek na Roh hranic.. ale to by ještě pěkný kus bylo. Tak nakonec to balíme někdo na vlakové zastávce.. a my třeba u balíků sena na louce. 122 km, 3000 m up.
Den 10, středa 13.7.2022
Cíl je jasný.. dneska dojet do CP3 – ale nepředbíhejme. Čekaly nás Krkonoše. Já se těšil.. i přes to, že je nemám moc rád (nic osobního.. jen je tam většinou hromada lidí). Takže výšvih na Roh Hranic, pak hřebenovka, Horní Malá Úpa, Dolní Malá Úpa a konečně Pec pod Sněžkou. Tam jsem se těšil! Chtěl jsem totiž navštívit jednu kavárnu.. a podařilo se, ač mě to stálo asi 25 minut.. což dělá na Mílích rozdíly.
Kopec z Pece na Výrovku jsem neznal.. a možná lepší. Kdo zná, tak ví. Docela stojka a lidi chodící v protisměru (jo, tady se ukazuje ten bod, že tam bývá dost lidí) koukali dost divně. Dobře jim tak. Z Výrovky ale super sjezdík po modré turistické (pochybuju, že se tam normálně může na kole..) do Špindlu. Kluky pořád naháním, ale jsou evidentně hodně přede mnou.
Ze Špindlu nečekaně další kopec – na Vrbatovu boudu… opět výživný a opět tlačim. Akorát už se trochu opožďuje, nahoru jdu sám (kromě dvojice holek v kraťáskách a triku s tim, že jdou na vodopád na západ slunce.. opět nevlídná poznámka na turisty v Krkonoších..) a Vrbatova bouda je zavřená a nemám moc jídla (resp. si chci dát něco teplýho k večeři).
Mírný stres a beznaděj (to už stojim u mohyly fakt sám.. a jen se loučim s běžcem, který sbíhá dolů a trochu nechápu, kam dál jedu) ale nezkazí tu krásu. Bylo hezky vidět, sluníčko (resp. západ slunce), mírný teplý vítr a nikdo nikde. Standardně bych to měl asi dost rád.. ale ne s představou, že zbývá do CP3 asi 60 km a já tam chtěl být dneska. Ještě k tomu jsou v Krkonoších „chodicí“ úseky, tak cesta na Vrbatovu boudu trvala nějaký čas. Tam naštěstí vařili a já se najedl.. ikdyž tak nepříjemnou obsluhu jsem dlouho nezažil.
Po jídle jsem se chtěl zvednout a odjet.. ale defekt na zadním kole (asi jsem ho chytl už v tom sjezdu do Špindlu) mi v tom nepomáhal. Takže „do montérek“, opravit, nafouknout tou mini pumpou (což fakt trvalo).. jako užíval jsem si to – být na hřebenu hor se západem slunce… ale víš jak – 53 km do CP3 je 53 km .. a je jedno, jestli do CP3, nebo kamkoliv jinam.
Takže od boudy jsem odjel ve 21:00, 53 km přede mnou… ale neskutečně to fičelo. Další POLSKO! Tentokrát Gory Izerske. Ač za tmy, unaven po Krkonoších, cestou přes borůvčí po hraniční stezce… tak neskutečně letím (podle mě kvůli tomu, že je tma a já se podvědomě bál)… ale fakt – jedu ze sedla, asi o 60 % rychleji, než je mílařský průměr 10 kmph a po 2,5 hodinách jsem zase v Čechách, tentokrát pod Smrkem – nejdřív pod tim kopcem, pak na Singltreku. Takže červený trailík o půlnoci..
Posledních 10 km do CP3 byla trochu nuda (oproti horám a singltreku) – Hejnice, Lázně Libverda.. ale má to dobrý konec a asi v 1:00 dojíždím na CP3. Je tam hromada lidí, spí různě rozházení kolem srubu, tak lezu do rybníčku jako alespoň nějaký náznak hygieny a ulehám taky. 120 km, 3300 m up.
Den 11, čtvrtek 14.7.2022
Dnešek bude rychlý – Lužické Hory a Šluknovský výběžek. No a často jmenovaný Nordkap (aka nejsevernější bod ČR). Od rána jsem poměrně dost unaven – to až do stavu, že mám dojem, že při tahání kola do kopce spim (a já asi fakt spal). Řešení nějakých problémů v Praze mě z toho ale velmi rychle dostalo… ale moje skupinka mi zase odjela. Nordbeans kafe v Krásné Lípě velmi potěšila.
Nordkap nebyl až tak hrozný.. ač jsem to jel/tlačil dlouho. Kvůli tmě jsem to zabalil přímo tak – v přístřešku na nejsevernějším místě ČR. Interesting. 111 km, 2300 m up.
Den 12, pátek 15.7.2022
Na programu je Tanečnice – rozhledna před vjezdem do Českosaského švýcarska, průjezd českosaskem a Jetřichovice, kde dávám velkou pauzu na jídlo a refresh. Pořád jedu sám, ostatní jsou přede mnou tak 2 hodiny. Naštěstí jsou tam zas hezký místa – třeba celý českosasko (na který všichni nadávali zpětně, že bylo hodně do kopce.. nepřišlo mi) a třeba vyhlídka nad Děčínem.
Samotný Děčín byl peklo – skoro jsem se bál nechat zamčený kolo před obchodem, všude divný a/nebo zfetovaný lidi a prostě po pár dnech sám v přírodě tohle nepotřebuješ. Tak rychle pryč na Děčínský Sněžník. Cestou byly zajímavý traily a bylo to dost do kopce.. nečekaně. Ale je to hezký moc. A zase sám..
Ze Sněžníku už po tmě a chci to táhnout co nejdál. Únava mě samozřejmě zase doběhne, tak kempin random na louce někde za přejezdem dálnice Ústí – Drážďany. 111 km, 2700 m up.
Den 13, sobota 16.7.2022
Nebudu kecat, představa 250 km do cíle je sice fajn. Na jednu stranu je to relativně blízko, na druhou stranu pořád daleko a člověka dohání únava. Ráno se potkávám s borcem při výjezdu na Komáří Hůrku, kde já.. opět dávám jídlo. No a začínají KRUŠNÉ HORY. Pro mě totálně neznámý kraj. A k tomu začíná vítr a občasný déšť, který z posledních dvou dnů udělá ještě těžké dny.
Co mi ale je známé z vyprávění je Flájský kanál. Údajně zas podobné kořeny a stezka jako na Nordkapu. Nechci Krušky nějak hanit – ale co mě fakt nebavilo byly příhraniční města plný tržnic, benzínek, obchodů a/nebo bordelů. Nic hezkýho.
Volím opět strategie dlouhého odpočinku a posilnění v hospodě (kde potkávám při odjezdu mílaře na dovolené) a chci to táhnout přes noc co to půjde.. minimálně přes Klínovec. V Hoře Svatého Šebestiána čekám na Pepu na benzínce a připravuju se mentálně na noční přejezd. Bylo by super to už dojet najednou (cca 140 km) .. ale hlava, ani tělo asi tuhle myšlenku uplně nepodpoří. To je asi první místo závodu, kde mi to už přijde dlouhý…
S Pepou nám to vydrželo asi 30 minut, on pak totiž zlomil v nějakém kopci sedlovku a tak mě čekal přejezd Klínovce samotného. Co si budem – jet ve dvojici by asi morálce pomohlo. Ale drtim, co to jde. V noci je to vlastně hezký – nikdo nikde, jasná obloha, větrné elektrárny vyluzující jemné svištění. Baví mě to a jsem odhodlaný jet non-stop. To by se asi nesměla stát jedna situace, která mi to asi narušila. Kolo jsem opřel o závoru při vykonání tělesných potřeb a po chvíli mi spadlo. Nejvíc jsem se bál o přehazku a další věci – bylo by trapný si zničit kolo 100 km před cílem. Ale tracker mě nenapadlo zkontrolovat. Takže vesele jsem sjel asi 2 km z kopce a až při tlačení kola na Klínovec si všiml, že ho nemám. Byl jsem už hezky unavenej, takže začalo přemýšlení co s tim.. dělat, že nic a nechat ho tam? Zůstat na místě a vrátit se pro něj ráno? Jet teď a pokračovat jako by se nic nedělo? JO, to byla ta varianta – kopec jsem vydupal rychle… ale trochu mě to semlelo a já se rozhodl přespat pod Klínovcem v přístřešku. Plán byl dát si 2 hodiny a vyjet fakt brzo.. 130 km, 2700 m up.
Den 14, neděle 17.7.2022
Plán byl 2 hodiny.. realita delší – únava dolehla a zima kolem 2 stupnu nepomahala se vyhrabat ze spacáku. Všechno mám totálně mokrý včetně spacáku – ještě, že to je poslední den. Tak jsem to vytlačil na Klínovec.. opět zklamání (sorry..) – stará napůl rozpadlá budova, asfalt všude na vrcholu.. Fun story s Klínovcem: celou dobu jsem myslel, že má 1422 m. Takže vrchol v 1244 m potěšil.
Boží Dar byl ale fajn – obchod, kafe a pokračování hezkou krajinou. Dopoledne mě dostihlo nevyspání a musím to na 20 minut zalomit na louce. Ale zbývalo málo do cíle. Ale zadarmo to nebylo.
Nicméně posledních 30 km se snažím do toho šlápnout, abych stíhal do 14 dnů. Při přepočtení průměrné rychlost, kterou bych musel jet … vyšlo to asi na 31 kmph… plán měním a musím říct, že posledních asi 10 km je spíš orienťák, než jízda na kole. Takže po 14 dnech a asi 39 minutách dojíždím do cíle 1000 miles. Dneska 100 km, 1700 m up.
V cíli jsem čekal asi víc emocí (pozn. redakce: videa z předchozích ročníků to tak minimálně ukazují). Ale všichni říkali, že vypadám fresh (ehm, po pár hodinách spánku díky); hodil jsem kolo nad hlavu, hodil do sebe Bernarda a nějaký jídlo a už balil domů (protože odvoz čekal už tak dlouho).
ZÁVĚR
- celkem 14 dní, 39 minut
- 1667 km, 38 km převýšení, 147 hodin v sedle
- pocity: uteklo to (kromě posledních 2 dní, ty se táhly)
- jen 2 defekty, žádné problémy s kolem, žádné zdravotní problémy
Větší nebo jiné zhodnocení asi udělám s větším odstupem.. nebo vám to řeknu osobně. Ale už teď je jasný, že příští rok to bude jižní trasa. Takovýhle akce člověka pohltí.. nejsem prostě závodník na rychlý trasy.